Faktor velikosti při nanoindentaci do malých hloubek

Nanoindentace vychází z analýzy dat síla-hloubka vtisku, nevyžaduje optickou analýzu velikosti každého vtisku a vzhledem k malým hloubkám vtisku (od jednotek nanometrů) je tak možné využit nanoindentaci při charakterizaci velmi malých objektů v materiálu (např. mikro až nanoskopických částic nebo tenkých vrstev). Při malých hloubkách vtisku již ale neplatí klasické škálování a nastává tzv. size efekt, tj. narůstání tvrdosti s klesající hloubkou vtisku. V krystalických kovech a slitinách je faktor velikosti vyvolán gradientem deformace a souvisejícími geometricky nezbytnými dislokacemi. Tento jev stále není zcela objasněn a může se vyskytovat i ve sklech, keramice nebo polymerech. Cílem práce je proto hlubší porozumění vlivu velikosti indentace (size efektu), tj. mechanismům řídících vznik a růst efektivní plastické zóny během nanoindentace při malých zatíženích, které jsou potřebné pro charakterizaci např. malých částic, tenkých filmů a povlaků nebo iontově ozářených povrchů.