Azimutálně závislá femtoskopie

Tradiční použití femtoskopie ve srážkách těžkých iontů je pro měření velikosti zdroje. Využívají se přitom korelace identických částic, většinou nabitých pionů. Korelace pak pocházejí ze symetrizace párové vlnové funkce. Výsledkem měření je korelační funkce v rozdílech hybnosti páru, která pro bosonové páry vykazuje pík v oblasti 0.
Korelační funkce je tradičně parametrizována Gaussovým rozdělením, ale kvůli jejímu negaussovskému tvaru se uplatňují i jiné parametrizace, zejména pomocí Léviho stabilního rozdělení.
Pro necentrální srážky se korelační funkce nefaktorizuje ve všech směrech. Zdroj částic se jeví jako natočený vzhledem k standardnímu systému souřadnic. Jednotlivé šířky taky oscilují jako funkce úhlu, pod kterým částice vylétají.
Tato práce se zabývá teoretickými a fenomenologickými aspekty femtoskopie v ultrarelativistických jaderných srážkách. Student si nastuduje formalismus této metody.