LIDI Z JADERKY: Lenka Prouzová Procházková

• Proč jste se přihlásila na Jaderku?

Původně jsem o Jaderce vůbec nevěděla a hlásila jsem se na vojenskou školu (Fakulta vojenského zdravotnictví, obor Toxikologie), kam mě ale nevzali ze zdravotních důvodů, takže až pak jsem hledala nějakou zajímavou alternativu. Na Jaderce mě ihned zaujal obor Jaderná chemie – chemie a fyzika mě vždy bavily a zajímaly.

• Šla byste sem studovat znovu?

Ano, dnes už bych neváhala, neměnila bych vůbec nic.

• Čím se teď zabýváte?

Už od dob studia jsem součástí skupiny Radiační chemie, kde se mimo jiné zabýváme zářením indukovaným způsobem přípravy nanočásticových produktů. Já konkrétně se zabývám vývojem nanokompozitů pro scintilační detektory s extrémně rychlou odezvou, ale mimo jiné se třeba podílím na přípravě nanooxidických sorpčních materiálů nebo studiem radiační stability našich scintilačních nanokompozitů.

• Doporučila byste studovat Jaderku? Pro koho naopak myslíte, že není?

Studium zde bych doporučila těm, kteří jsou ochotní věnovat tomu dostatek času a píle. Studium tady jistě je náročné, u nás na KJCH navíc musí studenti projít celou řadou odborně zaměřených praktik, která jsou i časově náročná. Jaderka není jen o biflování, chce to i “něco navíc”, logické myšlení, vlohu pro technické obory. V neposlední řadě by člověku nemělo chybět nadšení a zájem o danou problematiku. Pokud student chce pouze snadno získat titul, tak tady rozhodně ne.

• V čem vám Jaderka pomohla při volbě kariéry?

Když jsem na Jaderku přišla, jako mladý vyděšený studentík, vůbec jsem netušila, kam by se moje budoucí kroky měly stáčet. Odjakživa mě bavila fyzika a chemie, ale také mě zajímala geologie, mineralogie a spousta dalších věcí, tušila jsem ale, že to, co mě baví, mě těžko může živit. Chtěla jsem vystudovat techniku v oboru, který by mě uživil. Jaderná chemie mi přišla velmi perspektivní, předpokládala jsem, že pak odejdu do nějaké firmy v oboru. Když jsem pak pokračovala na doktorát, tušila jsem už, že bych chtěla zůstat ve vědě, odvětví optických materiálů (scintilátory zejména) mě doslova nadchlo. Postupně jsem nabírala zkušenosti i na krátkých stážích v zahraničí, stala jsem se součástí komunity vědců z celého světa.

Nakonec mi Jaderka umožnila zůstat ve vědě a výzkumu (a myslím, že na celkem dobré úrovni) a přesto být akademickým pracovníkem se všemi těmi životními jistotami státního zaměstnance ?. Někdy je to náročné, protože jste z jedné třetiny pedagog, z druhé třetiny úředník a pouze z té třetí třetiny jste vědec, což může někdy být frustrující.

• Co je podle vás největší mýtus o Jaderce?

Že je to příliš těžká škola? Že tady studují blázni a jiná individua? Že tu nemáme hezké holky?

Samozřejmě je studium na FJFI náročné, ale nemyslím si, že by bylo extrémně těžké. Pro někoho je mnohem těžší biflování se nazpaměť, je to dost individuální. A co se počtu studentek na FJFI týče – poslední roky máme na KJCH více holek než kluků.

Něco o mně:
Na FJFI jsem přišla v r. 2008 a celou dobu jsem na katedře jaderné chemie (KJCH) ve skupině radiační chemie, kde jsem nejdříve studovala fotochemické odstraňování těžkých kovů z vodných roztoků, poté jsem se začala zabývat spíše syntetickou prací – radiační a fotochemická příprava všeho možného (tuhé roztoky ZnNiO, ZnCdO, nanosorbenty na bázi NiO, scintilátory na bázi ZnO:Ga, příležitostně příprava různých scintilačních granátových struktur nebo ortosilikátů).

Od r. 2017 jsem také zaměstnána na FZÚ AV ČR, oddělení optických materiálů. Od r. 2019 jsem akademický pracovník, vedle svého vlastního výzkumu mám na starosti výuku a vedení studentů (bakalářské i magisterské). Komunikaci se studenty považuji za velice důležitou součást pedagogické praxe. Své studenty se snažím studiem provést tak, aby neměli pocit, že jsou na to sami. Ocením u nich zejména to, když o obor projeví zájem, když je vidět jejich nadšení pro výzkum. Bohužel to už začíná být pomalu vzácnost…

Za tu řadu let na FJFI jsem toho dost procestovala, navštívila různá pracoviště, získala přehled, jak to kde funguje, co je na jiných univerzitách lepší, horší… Dokonce i nějaká ta ocenění během doktorátu přišla, ale tomu bych nepřičítala moc velkou váhu – někdy se povede uspět se svou prací i proto, že přišla ve správný moment na správná místa. Například téma mojí disertace rezonovalo na správných místech v době, kdy problematika „nanovědy“ byla velmi aktuální.

Kromě toho, že mě baví „všechno, co svítí“, tak mě baví i „všechno, co je pod zemí“. Geologie, mineralogie, hornictví. V příštím životě bych chtěla být jaderný chemik – geolog. Možná jenom geolog. No a ve volném čase nejraději běhám a lezu po horách a obecně ráda trávím čas v přírodě.